Nedej, Bože!

Minulý (sudý) pátek jsme měli elektroniku (tuším že to bylo v pátek). Učitel bohužel vykládal látku pouze pro sebe, neboť nikdo ze studentů (a ani z učitelů učících stejný předmět) není schopný sledovat matematické i myšlenkové pochody a tak se na hodinách elektroniky čtou knížky, kouká na filmy nebo se hrají karty. Přišla řeč na to, že na učitele čeká v kabinetu jeho 8 letá dcera. Všichni ihned zbystřili, neboť to bylo něco, co není elektronika a čeho je na naší škole silný nedostatek (my jsme ryze klučičí třída, stejně jako 99% obyvatel průmyslovky).

Jeden ze spolužáků položil učiteli otázku na tělo: "a co předmanželský pohlavní styk"? Zajímaly mě reakce učitele na drsnou otázku, tak jsem ho nechal vyjevit názor. "No...v dnešní době je to už samozřejmost, je to nutné." odpověděl učitel a doplnil diskusi několika vtipy z prostředí erotiky a Pepíčka a hned se vše vrátilo k původním kolejím, dřív než se dostavila myšlenka - křesťane, argumentuj! :)

Někdy při další hodine mikroprocesorové techniky přišla řeč na příkaz interrupt a učitel vystřelil poznámku: "kluci, to není interrupce...to je něco trochu jinýho zase..." a někdo ze třídy si vzpomněl na hodinu elektroniky a tak vyprávěl učiteli, co povídal jiný učitel. :)

"Buďte rádi, že s tímhle problémem nemáte zkušenosti. Nebo snad jo?"
"Ne...nedej Bože!" odpověděl jeden spolužák.

A pointa? Inu, přemýšlel jsem, proč i nevěřící naprosto bezmyšlenkovitě použijí výrazy, týkající se Boha nebo náboženství...jako by podvědomě věděli, že hřích je něco, na co pomůže jenom Boží láska. Dost možná, že už je to i jen ze zvyku, ale zvláštní na tom je, že kdyby se někdy pozastavili nad tím, co říkají a zkusili se zamyslet - třeba by přišli na to, že znají určitým způsobem Boha a že je to Někdo, kdo umí z nás sundat všechny problémy a starosti.

Nedej, Bože, abychom upadli nejen do problematiky předmanželského styku, ale i do hříchu jako takového!